Historie pivovarnictví v Lukově

Z inventáře hradu Lukova se dovídáme, že rozložitá budova panského pivovaru (kamenný kubus) zde stála už v roce 1646. To také dosvědčuje architektura budovy spadající do období baroka a doby pobělohorské. Na čelní stěně jednopatrové budovy – reliéf v omítce – je však letopočet READIFIKATUM ANNO 1769. Tehdy byla budova pivovaru přebudována a zvětšena tak, aby vyhovovala provozním i technickým podmínkám té doby.

Odběrní kniha pivovaru v Lukově uvádí, že v roce 1799 pivo odebíraly městečka lukovského panství Fryšták, Slušovice a okolní vesnice. Pivo se prodávalo na Hanou do Kurovic, Martinic, Přílep u Holešova, Třebětic a jinde. V roce 1799 hostinský – šenkýř v Lukově č.p.29 (později „Hostinec Vladimíra Uhříka“) odebral 40 věder a 27 čtvrtek vařeného piva v ceně 431 zlatek a 47 krejcarů.

Evidenční kniha pivovaru v Lukově uvádí, že v letech 1857-1866 zde bylo vyrobeno 3832 věder piva. Roční průměr činil téměř 400 věder (české vědro = 61,133litrů).

V pozdějších letech pivovar podlehl tlaku nových, moderních pivovarů, a tak se 15. června roku 1893 konala veřejná dražba pivovaru a lihovaru.

Pivovar v Lukově zanikl v roce 1893 a posledním sládkem byl pan Skružný.

Varna bývalého pivovaru byla v 19. století upravena jako prostorný sál, v němž bylo postaveno jeviště. Sál byl pojmenován „Mozartova dvorana“. Boční stěnu totiž zdobil velký portrét W. A. Mozarta , kterého pojilo přátelství s Lukovskými hrabaty Seilern-Aspang – Christiánem Augustem a Josefem Janem. Svůj portrét jim sám Mozart daroval. Kolem 50.let 20. stol. se obraz rakouského hudebního skladatele ze sálu ztratil. Sál byl využíván místními divadelními ochotníky (snad členové čtenářského spolku Pokrok), konaly se zde vyhlášené plesy, kde hrála hraběcí kapela. Později byl sál přebudován na kino.

roce 1932 koupil budovu bývalého pivovaru od lešenského hraběte Josefa Karla Seilern-Aspang pan Alois Klačánek. Ten přebudoval prostory v prvním patře (dříve používané ke klíčení sladu) na pokoje pro hosty. V prostorném dvoře byla pod kaštany zřízena zahradní restaurace, taneční kolo pro hosty a později i kuželna. Sám pan Klačánek v budově bývalého pivovaru provozoval řeznictví a uzenářství, které nabízelo vynikající pochoutky vlastní výroby. V roce 1946 byl Lukov vyhlášen „letoviskem“ a Klačánkovi si otevřeli u nedalekého koupaliště u Bezedníku „Výletní restauraci“, kterou v letních měsících navštěvovali lidé z širokého okolí. Pivovar byl majetkem pana Klačánka do roku 1955.

Pak byla budova předána k užívání a správě Spotřebitelskému družstvu Jednota. V srpnu 1960 byl obnoven provoz masny, kterou provozovali až do roku 1977 Josef a Augustina Košařovi. Během následujících let se v pohostinství vystřídalo mnoho pracovníků a vedoucích.

V roce 1991 se stal novým majitelem Restaurace na pivovaře pan Ivan Klačánek (vnuk Aloise Klačánka) s manželkou Irenou . Ti bodovu kompletně zrekonstruovali do dnešní podoby a pohostinství v ní provozují do dnes.

 
zdroj: S uctivým svolením pana Milana Přívary je zkráceně opsáno z Lukovského zpravodaje 2005.   Ještě jednou moc děkuji.